Ačkoliv to může vypadat že jsme s novým albem Against Me zaspali, není to tak docela pravda. Jen se jednoduše vždy vyprodalo dříve než jsme ho stačili zrecenzovat. Už je to tak, Against Me se během posledních let stali velkou kapelou. Kdo by to před lety řekl... čtveřice chlapíků kteří zněli jako když průměrná punkrock kapela ve zkušebně ze srandy zkouší udělat coversong z country/folk šlágrů. Začalo je to bavit a lidi taky a tak tady máme fenomén posledních let, Against Me. Podobně jako třeba Avail v minulé dekádě ("proč mě to vlastně tak baví? vždyť to zní skoro jak GBH...") i tato kapela z Gainesville je čítankovým příkladem podstaty punkrocku která z hudby nedělá vědu. Against Me převálcovali počáteční hráčské slabiny neuvěřitelným nasazením, otevřeností, srandou a silným "attitude" kapely. Když k tomu připočteme fakt že stráví přes šest měsíců v roce na turné, není jejich úspěch zas tak překvapivý. A tohle všechno se sakramentsky zúročilo na novém albu o které se po zvukové stránce postaral Jay Robbins v Inner Ear studiu. Pro zástupy hudebních fanoušků je toto dost zásadní informace a po prvních vteřinách je jasné že šlo o správnou volbu. Příjemný, plný ale čitelný sound s citlivým poměrem mezi zvonivě řezavými kytarami a masivním basovým soundem do kterého nakřáplý hlas sedne jak prdel na hrnec. Celkově zní album víc "elektricky" a je celistvější než desky předtím, prostě víc punkrock. To mně osobně vyhovuje. Kolekci čtrnácti skladeb ideálně otevírá "ladícím akordem" a tempujícím rytmem skladba "Miami" po které následuje luxusní skladba "Mediocrity Gets..." která potvrzuje mou tezi o spojitosti této kapely a Avail - svižná přímočará skladba s výrazným refrénem kde dominují sborové zpěvy. Následuje skladba "Unprotected Sex With Multiple Partners" se zdánlivě neumětelskou kytarovou vyhrávkou a důrazným vokálem a hned poté hymna "From Her Lips" a následující skladba "Violence" která je přes svůj název a depresivní text nejkomornějším kusem alba s melancholickým kytarovým riffem který je jako vystřižený z Jawbox (vůbec, skladeb s lehounce melancholickým soundem je tam víc což je Robbinsnův rukopis). Tyto dvě skladby patří k vrcholům desky. O rozmanitost alba se starají skladby jako "How Low" s bluesovým nádechem a série folkově laděných skladeb. Ideálně zvolená závěrečná hitovka s kouzelným "Let this be the end, let this be the last song, let all be forgiven"..... tahle deska se Against Me povedla!

Vinyl verze vychází jako 2x LP v gatefold obalu.