Vinyl nyní skladem! Šumění kalných vod na samém začátku, pak zlověstná baskytara, plíživá kytara, do bezmála hororové atmosféry se přidávají bicí - a pak v čase 1:38 vesmírná detonace: ano, Akimbo jsou znovu tady! Novou desku seattleského tria dost dobře charakterizuje malba na obalu, kde se obrovský žralok v krví rozbouřeném oceánu zakusuje do bezbranného plavce. „Jersey Shores" totiž na posluchače útočí se stejným instinktem krvelačné bestie.

Akimbo na „Jersey Shores" opustili klasický „albový" model a pustili se na noise/HC kapelu do nevídaného počinu: kdyby mi to slovní spojení v puse tak nesmrdělo, napsal bych, že novinka Akimbo je „koncepčním albem." Ale nečekejte žádná velkohubá poselství a mnohoznačná podobenství. Tady se přímočaře rube do živého masa, baskytarista Jon Weisnewski řve, jako kdyby ten obrovský žralok na obalu polykal jeho, kytara kvílí jak siréna posledního soudu. Na „Jersey Shores" je šest dlouhých skladeb („Lester Stillwell" překračuje desetiminutovou stopáž!), které plynule přecházejí jedna do druhé, takže člověk nemá sebemenší naději na únik. Deska je v podstatě jedinou mohutnou zbustrovanou litanií. Zřejmý vrchol pak nastává při „Great White Bull", kde do toho Akimbo slyšitelně řežou s tak nelidskou brutalitou, že člověk marně šátrá v paměti, jaká kapela kdy naposled dostala na studiový pás takovou porci surovosti.

Kdyby Akimbo pokračovali v tradici svých vynikajících desek s relativně krátkými záseky o síle orkánu, nikdo by se na ně nemohl zlobit. Weisnewski a spol. dokázali, že tohle umí více než dobře. Kapela ale místo toho zvolila riskantní přístup a vydala v podstatě jednolité album, jakousi „noiseovou operu", která má ale zcela identické účinky jako „normální" desky made in Akimbo: tedy zdevastované ušní bubínky a totální destrukci. Tohle umějí možná tak Unsane, ale kdo další? Akimbo jsou samostatnou kapitolou a už teď jsem zvědavý, jak se představí na dalším albu. (Freemusic.cz)

Vinyl verze vychází jako masivní gatefold obal LP na 180 gram vinylu.