Tak právě vyšlo nové album Bane! Tahle parta z Bostonu se vždycky dost lišila od všech ostatních old school kapel z téhle oblasti a už od prvního počinu v roce 98 si vytvořila dosti osobitý a v podstatě nezaměnitelný rukopis, což je v tomto stylu a této době něco, co se povede opravdu málokomu. Jejich pojetí je mnohem tvrdší a postavené na dosti odlišné rytmice, není to jen to klasické uhánění dopředu, kytarové výjezdy a refrén sloka refrén. Skladby Bane jsou mnohem členitější a houpavější, jako by převzaly z new school hardcoru některé jeho typické výrazové prostředky, ale zanechali tam tu těžkopádnost a složitost. Ano, protože jejich hudba i přes svou členitost pořád jede kupředu a pořád je to old school v kterém se neztratíte (jinak by to ostatně ani nemohl být old school). To, co pak tuhle desku přeci jen troch odlišuje od ostatních jejich nahrávek, je lehce zvonivější a melodičtější sound kytar, jakási lehká inspirace například v Champion nebo Comeback Kid. Zůstal hodně osobitý zpěv (další výrazně diferencující prvek), výborný zvuk (made in Brian Mc
Ternan´s Salad Days) a vlastní ksicht! Dobrá deska navíc s fakt luxusním kresleným obalem a bookletem!