Opět i na LP! Tohle je skutečný opus, sága ze světa na druhé straně zrcadla, kde je krutost setnutých hlav stejně samozřejmá jako víly a okřídlení jednorožci. A hlavní rozdíl oproti prvním dvěma deskám Baroness je ten, že teď se rozhodli zachytit obě roviny, ne jenom tu temnou, zkusit najít rovnováhu a utkat z ní tohle album. Byla to výzva. A z mého pohledu dopadla skvěle, i když rovnou říkám, že jestli čekáte další First nebo Second, připravte se na hru. Baroness do sebe na tomhle albu nasáli mnohem víc vlivů a v podstatě se nebáli spálit, to co do teď vybudovali a postavit to znova. Základy postavili stejné, zemitý mix starého dobrého metalu a zásadních hardrockových riffů, tvrdé bicí a atmosféru lehkého mystična a strachu z neznámého, občas nějaká ta dokonalá kytarová vyhrávka, kterou nedostanete z hlavy. Tím to začínalo i končilo a bylo to naprosto v pořádku. Teď to tím ale jen začíná a ta stavba nad zemí je pak poskládána z mnoha elementů. V některých svých skleněných částech je až neuvěřitelně vzdušná, evokující např. kapely jako Explosions in the Sky nebo Mono, v tmavých sklech se pak odráží třeba Envy, ale to spolu skvěle souvisí. Železné pilíře nesou jasný rukopis Mastodon a skoro bych řekl, že oni jsou hlavním určujícím prvkem celé struktury, prvkem kterého je na The Red Album mnohem více než tomu bylo dříve. No a do dřevěných částí jsou hluboko vyryta jména jako Torche nebo Eyehategod a protože je to fakt masiv, vše drží dokonale pohromadě. O skvělém zvuku a ještě lepším obalu od kytaristy a zpěváka Johna Bizleyho nemá cenu diskutovat, stejně jako o tom, že tohle je jeden z aspirantů na desku roku. Už jenom za tu odvahu to stálo za to. (Banán)