Black Heart Procession - The Spell CD

350,- CZK
Black Heart Procession - The Spell CD
2006 — Touch And Go
Již od prvního počinu je každé album těchto prapodivných stvoření zjevujících se veřejnosti v maskách hřebců netrpělivě očekáváno a páté album s příznačným názvem "The Spell" není vyjímkou. Black Heart Procession si během let získali zástupy až spirituálně oddaných fanoušků které si podmanivá,temná aura této kapely omotala okolo prstu. Hlavní podíl na tom má Pall Jenkins, duše kapely který dříve působil v kultovní formaci 90`s San Diego scény, Three Mile Pilot. A právě komornější verzi Pilotů se Black Heart Procession stále více podobají. Již na předchozí desce se místy vytrácela ponurá atmosféra a temné pasáže s francouzsky navoněným akordeonem. "The Spell" má zas o krok blíž rockovému základu, Black Heart Procession stále více používají klasické postupy, i když v jejich případě takto mluvit je
skoro hřích. Co vás uhodí do ucha v první řadě je výrazná, ostře znějící kytara a průzračný, krystalický sound ve kterém jsou všechny nástroje včetně zpěvu krásně čitelné a přesto tvoří harmonický celek. Skladby kde udává tón kytara jsou rymické, gradující a kde unisno pracuje kopák s basou jako ve skladbě "The Replacement", nemá to chybu. Skladby s dominantním pianem se pak otírají o tvorbu Leonarda Cohena, atmosférou se blíží komornímu albu "The Good Son" Nicka Cavea. Houpavé tóny violy ve skladbě "Places" přináší malátně opojnou atmosféru jako po horké koupeli (tato skladba se také nejvíc podobá starší tvorbě). Přestože se v procesech černého srdce začíná objevovat záblesk světla, ani v nejmenším se neztrácí osobité kouzlo této kapely! Vychází v digipack obalu, o artwork se opět postaral Pall Jenkins. Samozřejmě doporučuju. (M-5)
Když BHP vydali v roce 2002 album Amore Del Tropico, lekl jsem se, že magie týhle jedinečný kapely skončila tím, že začali deskám dávat jména místo číslic. Z Amore Del Tropico bylo totiž znát, že BHP chtějí vykročit jinam, ale jen těžce zvedají nohy z bláta. Na nový album jsem se proto strašně těšil, ale zároveň se trochu bál. Je smutný a blbý sledovat, jak vaše oblíbená kapela ztrácí dech. A nejhorší na tom je, že člověk si ty desky stejně furt kupuje...
Žádný zklamání se ale v případě The Spell nekoná. Naopak! Teď teprve chápu, co Black Heart Procession zamejšleli na Amore Del Tropico...
Především: zvuk BHP na novince zmohutněl a má ostřejší hrany. Tam, kde kapela dřív zněla rozmazaně" a neurčitě (v čemž ale spočívalo kouzlo BHP!!!), najednou nastoupily překvapivě jasný kontury (a začíná působit zcela nový kouzlo!!!). The Spell má dejme tomu rockovější" zvuk, rytmika je disciplinovaná a přímočará, a víc než typický kvílení pily tu uslyšíte celkem razantní kytaru. Čímž se dostávám k další velký změně: KYTARA! Nikdy jsem si nemyslel, že uslyším skladbu Black Heart Procession, kde bude mít kytara tak důležitou roli, jako na některejch věcech na The Spell (ukázkový to je třeba v GPS" nebo The Fix"). Funguje to skvěle. Přece jen - fascinace klavírem a všelijakejma těma flašinetama nemůže trvat věčně. Pro někoho tak možná zvuk BHP ztratil atmosféru temnýho a depresivního šansonu, ale pokud budete dobře poslouchat, zjistíte, že ta neopakovatelná, hypnotická nálada na lákavým pomezí mezi snem a bděním zůstala. Takhle si představuju VÝVOJ kapely. Esence zůstala, změnilo se jen fluidum. Black Heart Procession pořád dokážou napsat sugestivní a mučivej pohřební marš (The Letter" nebo The Waiter # 5"), ale teď umí i zemitější věci.
Už jsem se kdysi přiznal k tomu, že s poslechem tý který kapely si automaticky představím, jak asi ty lidi vypadají na koncertě; při přímým styku se svojí muzikou. Teď se přiznám i k tomu, že u spousty desek se mi vybaví KRAJINA. Různá krajina: podle druhu a atmosféry muziky. A Black Heart Procession - to byly vždycky zarostlý rokle, padající do zrádnejch mokřin. Sychravá noc, která je tmavá, protože všude kolem je hustá mlha. Na pustejch stráních tu a tam leží špinavej sníh...
Ale s poslechem The Spell se ta krajina trochu mění. Půda je pevnější, rovinatější. A mlha se trochu zvedla, takže mezi kmenama vysokejch borovic je občas vidět černý nebe, posypaný tisícem hvězd... (Aran)
skoro hřích. Co vás uhodí do ucha v první řadě je výrazná, ostře znějící kytara a průzračný, krystalický sound ve kterém jsou všechny nástroje včetně zpěvu krásně čitelné a přesto tvoří harmonický celek. Skladby kde udává tón kytara jsou rymické, gradující a kde unisno pracuje kopák s basou jako ve skladbě "The Replacement", nemá to chybu. Skladby s dominantním pianem se pak otírají o tvorbu Leonarda Cohena, atmosférou se blíží komornímu albu "The Good Son" Nicka Cavea. Houpavé tóny violy ve skladbě "Places" přináší malátně opojnou atmosféru jako po horké koupeli (tato skladba se také nejvíc podobá starší tvorbě). Přestože se v procesech černého srdce začíná objevovat záblesk světla, ani v nejmenším se neztrácí osobité kouzlo této kapely! Vychází v digipack obalu, o artwork se opět postaral Pall Jenkins. Samozřejmě doporučuju. (M-5)
Když BHP vydali v roce 2002 album Amore Del Tropico, lekl jsem se, že magie týhle jedinečný kapely skončila tím, že začali deskám dávat jména místo číslic. Z Amore Del Tropico bylo totiž znát, že BHP chtějí vykročit jinam, ale jen těžce zvedají nohy z bláta. Na nový album jsem se proto strašně těšil, ale zároveň se trochu bál. Je smutný a blbý sledovat, jak vaše oblíbená kapela ztrácí dech. A nejhorší na tom je, že člověk si ty desky stejně furt kupuje...
Žádný zklamání se ale v případě The Spell nekoná. Naopak! Teď teprve chápu, co Black Heart Procession zamejšleli na Amore Del Tropico...
Především: zvuk BHP na novince zmohutněl a má ostřejší hrany. Tam, kde kapela dřív zněla rozmazaně" a neurčitě (v čemž ale spočívalo kouzlo BHP!!!), najednou nastoupily překvapivě jasný kontury (a začíná působit zcela nový kouzlo!!!). The Spell má dejme tomu rockovější" zvuk, rytmika je disciplinovaná a přímočará, a víc než typický kvílení pily tu uslyšíte celkem razantní kytaru. Čímž se dostávám k další velký změně: KYTARA! Nikdy jsem si nemyslel, že uslyším skladbu Black Heart Procession, kde bude mít kytara tak důležitou roli, jako na některejch věcech na The Spell (ukázkový to je třeba v GPS" nebo The Fix"). Funguje to skvěle. Přece jen - fascinace klavírem a všelijakejma těma flašinetama nemůže trvat věčně. Pro někoho tak možná zvuk BHP ztratil atmosféru temnýho a depresivního šansonu, ale pokud budete dobře poslouchat, zjistíte, že ta neopakovatelná, hypnotická nálada na lákavým pomezí mezi snem a bděním zůstala. Takhle si představuju VÝVOJ kapely. Esence zůstala, změnilo se jen fluidum. Black Heart Procession pořád dokážou napsat sugestivní a mučivej pohřební marš (The Letter" nebo The Waiter # 5"), ale teď umí i zemitější věci.
Už jsem se kdysi přiznal k tomu, že s poslechem tý který kapely si automaticky představím, jak asi ty lidi vypadají na koncertě; při přímým styku se svojí muzikou. Teď se přiznám i k tomu, že u spousty desek se mi vybaví KRAJINA. Různá krajina: podle druhu a atmosféry muziky. A Black Heart Procession - to byly vždycky zarostlý rokle, padající do zrádnejch mokřin. Sychravá noc, která je tmavá, protože všude kolem je hustá mlha. Na pustejch stráních tu a tam leží špinavej sníh...
Ale s poslechem The Spell se ta krajina trochu mění. Půda je pevnější, rovinatější. A mlha se trochu zvedla, takže mezi kmenama vysokejch borovic je občas vidět černý nebe, posypaný tisícem hvězd... (Aran)
TRACKLIST
1
Tangled
2
The Spell
3
Not Just Words
4
The Letter
5
The Replacements
6
Return To Burn
7
Gps
8
The Waiter #5
9
Places
10
The Fix
11
To Bring You Back