Klíčová postava amerického písničkářského podzemí Will Oldham aka Bonnie "Prince" Billy, kterému nikdy nebyly tvůrčí kolaborace s jinými muzikanty proti mysli, na jedenáctipísňové nahrávce Superwolf spojil síly s Mattem Sweeneym (dříve frontman Chavez a kytarista Zwan i Guided by Voices, čas od času člen Oldhamových doprovodných sestav). Při vzniku Superwolfa se prý Oldham měl soustředit výhradně na texty a Sweeney dostal na starost výhradně hudbu. Bůh ví, jak to nakonec ve studiu Willova bratra Paula v Kentucky vypadalo, faktem ale je, že můžeme s klidem mluvit o kongeniálním spojení, přičemž výsledek parádně zapadá do Oldhamovy diskografie. Sám tady má dost prostoru pro rozpracování tradičních rolí dekadentního losera a podivínského mystika, když k tomu přihrává na dřevním blues odrostlá, rozevlátostí grunge poznamenaná a přitom precizní Sweeneyho kytara (a občasný zpěv), výsledkem je zvukově možná hodně anachronický, ale taky hodně sympatický tvar, pro který těžko najít srovnání. Oldhamovy fanoušky asi překvapí gospelové sbory v Goat and Ram, skoro space-rockový patos ve stylu starých Pink Floyd v My Home Is The Sea neb minimalistický experiment s filmovým dialogem v Blood Embrace, naopak k dokonalosti dotaženou „oldhamovinou" jsou folkové balady jako Bed Is For Sleeping nebo tlumená výčitka I Gave You v úplném závěru. Při poslechu Superwolfa budete mít možná divný pocit, že jste si v nočním baru přisedli ke dvěma starým kámošům, kteří vedou řeči o přísně soukromých záležitostech, které si většina z nás nechává radši pro sebe. Dvojici Oldham a Sweeney, kteří se při tom všem naštěstí neberou moc vážně, ale jde právě o to, abyste nastražili uši a poslouchali... Jako celek drží Superwolf pohromadě víc než leckterá Oldhamova sólovka a je jedním z mých top 10 alb roku 2005. Pro fanoušky Iron and Wine, Papa M/Pajo, My Morning Jacket, Songs: Ohia, posledních dvou tří desek Smog a vlastně alternativního country rocku vůbec je Superwolf jasná volba. (A.M. 180)
Tahle deska je vážně skvělá, více "elektrická" než Oldhamova sólová alba, v některých skladbách citlivě zvýrazněná rytmickou sekcí v podání bubeníka Peter Townsenda. Občas mi připomíná Youngovo album "Harvest", ovšem v depresivnějším podání. (M-5)

LP verze po letech opět skladem!