Oldham opět překvapuje a v tradici předchozího EP "Ask Forgiveness" vychází zcela neočekávaně nové album, tentokráte v extremním termínu - od oficiálního ohlášení nového alba po vydání uplynuly přesně 4 týdny. A stejně působí i kolekce dvanácti nových songů. Oproti relativně velkému humbuku okolo předchozího alba "The Letting Go" s velkorysou produkcí a bohatými aranžemi je nová desky mnohem usedlejší a skromější. Zdá se že Oldham svou tvorbou opisuje pozvolný oblouk zpět ke kořenům. I když, je to ošidné. Album je aranžersky bohatší než ranná alba, jen to není slyšitelné na první poslech. Apropo - tři poslechy a již se rýsují favorité. Úvodní "Easy Does It" s kouzelným vokálním háčkem v refrénu, třetí "So Everyone" kde se Oldham vzdal dominantní role a k ženskému hlasu se přidává se jen v refrénech. Následující skladba s tesklivým klarinetem, devátá country skladba "Where Is The Puzzle", následovaná dvěma kouzelnými baladami. Předposlední "Willow Trees Bend" se zvláštní kytarou která zní jako kdyby harfa hrála flamenco a závěrečná ukolébavka s hammond klávesami a steel kytarou a je konec. Jste zanecháni s tou zvláštní, bolestínskou náladou a zralí na to odpustit světu všechnu špatnost. Vše je tak jak má být.