A máme tady nejnovější album od japonských inovátorů Boris, které nese název Pink. Po Akuma No Uta je tady další deska, která zachycuje Boris v tom nejpřístupnějším provedení pro širší publikum, ale zároveň obsahuje všechny stylové polohy, které Boris používají. Na Pink tedy najdete jedenáct skladeb, jejichž převážná většina vychází z toho heavy rock Boris stylu. Tedy psychydelickej 70´ rock odrážející se v brutálním heavy zvuku, který má tady ještě navíc hodně ostrý, hrubý a neotesaný koření. Nálada je záhrobně rocková a songy se vám vetřou pod kůži. Ani na tomhle albu Boris ovšem nezapomněli na to, za co je uznává nezávislá hudební scéna po celém světě. Tedy na sludge, drony songy a lehké zamlžené pasáže, které vás zanesou do jiných sfér a ve kterých jsou naprostý přeborníci. Obal je od Steva O´Malleyho,samozřejmě celej v růžové, plus navrch obsahující tři vnitřáky s podivnými kresbami. Boris s Pink opět dokazují, že jsou jednou z nejnápaditějších, nejpřirozenějších a nejcharizmatičtějších kapel na nezávislé scéně. Tohle je jasná volba. (Cvalda)