První zprávy o tom, že nové album Lousvillského tria vyjde na indie značce Temporary Residence (domov kapel Black Heart Procession, 3MP, Explosions In The Sky, …) musela přinejmenším zaskočit všechny ty, kteří si nechali dobrovolně od Coliseum vyrazit přední zuby jejich předchozí deskou No Salvation (Relapse), jenž byla ve znamení motörheaďáckých riffů, D-beatu a splašeného rytmu. Po nakouknutí do zákulisí nové desky „House With a Curse" začíná být ovšem tato kombinace naprosto jasná. Naprostý ďábel a bubeník v jednom Chris Maggi opouští před nahráváním tuto kapelu (teď se o rytmus stará v Trap Them) a na jeho místo usedá Carter Wilson, kterého do Coliseum dohodil zpěvákův brácha Evan Patterson, když Cartera viděl hrát coby člena jedné z předkapel Young Widows. Volba znamenitá a zároveň jeden z mnoha hlavních změn v novém soundu kapely. Pryč jsou časy, kdy hlavní pozornost spadala na sledování neuvěřitelných bubenických breaků a šviháckých průklepů. Tentokrát rytmika ve společnosti s basou tvoří bezchybně pracující parní stroj jenž je pěkně zaprasen mazacím olejem. Právě jednoduší rytmus konečně dává vyniknout a zároveň i prostor neuvěřitelně chytlavým basovým linkám, které v mnoha případech otvírají jednotlivé skladby. Ty se oproti předchozím nahrávkám, pokud nepočítáme punkové hity, značně natáhly a v kombinaci s kytarovou hrou, kde vedle Motörhead riffů najdeme stopy po Kyuss, Torche a hlavně samozřejmě odkrýváme historii tedy domací stopy Lousville scény a nezapře se ani Dischordovská škola. Výsledný ráz tak nabývá na epičtější náladě, které dodává Ryanům zpěv, který se pro tentokrát nebojí i zpívat. Jako lehké koření, které dodává v patřičném poměru jídlu ten správný ocas, tu máme i výpomoc hostů, kteří se postarali o jemné doladění finálního soundu a jejíž práce se nám bude s postupujícími poslechy stále více odkrývat. A tak tu můžeme narazit na jména jako Bonnie 'Prince' Billy, J. Robbins (Jawbox), Jason Noble (Shipping News, Rachel's, Rodan), Peter Searcy (Squirrel Bait) atd. Zachytit atmosféru nahrávky je někdy zatraceně těžký oříšek, ale tentokrát se to kapele a především J.Robbinsnovi podařilo znamenitě a tak po přehrátí alba se vám může stát jako několikrát mě, že s „House With A Curse" trávíte za sebou již několikátý poslech. (Jirza, czechcore.cz)