Darkest Hour jsou kapela, která je bezchybným Legem mýho hudebního vkusu. Kopíruje moje nálady, dává mi sílu v momentech, kdy jsem úplně na dně a vytváří ještě euforičtější chvilky ve chvílích, kdy chci obejmout i největší nepřátele. Spoluprací s Devinem Townsendem se Darkest Hour zpřístupnili širšímu publiku už na předchozí Undoing Ruin, aniž by sahali ke kompromisům. Atmosféru bojiště Země z Hidden Hands of Sadist Nation vystřídal osobnější level, dospění a schopnost vidět věci víc z nadhledu. Darkest Hour už nejsou jenom vtipná parta, která hraje thrash/death metal a umí si ze sebe udělat i pořádnou srandu (viz úvod k Full Imperial Collapse). Undoing Ruin odstartovalo kapitolu, která se jmenuje Život z více pohledů. Deliver Us je opět o krok dál, čelem k jiný kapitole. Je to lekce heavy metalu, postrádající všechny ty těstovitý atributy kapel, který miluju hudebně, ale nikdy neuvěřím textu songu, kterej se mě snaží přesvědčit, že na rohožce za dveřma mýho bytu leží drak. Možná je to i tím, že Darkest Hour vás po pár švědskejch nájezdech nechaj vydechnout u ambientních minutovek (The Light At the Edge of the World). Kromě naprosto křišťálovýho zvuku vám určitě neunikne, že John Henry opravdu zpívá. Je to ten samej John Henry, bez efektů a zkoušení nemožnýho. V kontextu s textama, který mě opět nenechávaj spát, posunul svůj projev víc směrem na východ, kde na něj čekal Kris Norris, jehož sóla jsou za hranicema pozemskýho chápání. Kris teď vlastní svůj vlastní styl, kterej piloval jednu dekádu a jeho sóla jsou diamantem, pramenem, cestou duše která opustila bolest těla. I když mi každá deska Darkest Hour svým způsobem vyrazila dech, nikdy jsem nedal dopustit na song The Mark of the Judas z jejich první velký desky. Po pěti letech, kdy ležel v mým neoblomným top tenu, ustupuje na druhou příčku, hned za Fire In the Skies z novinky Deliver Us. Tenhle song je mapa života. Bolest v momentech, kdy dřete hubou o spodní bod sinusovky, stejně jako znovunabraný tempo na trnitý cestě zpět, na vrchol, kterej není znakem vašeho postavení ve společenským žebříčku, jako spíš lajnou vaší důstojnosti. S jistotou můžu říct, že od chvíle, kdy se ve vašich rukách objeví obal z dílny Johna Baizleyho (Baroness) až po moment, kdy uslyšíte poslední skvostný sólo titulní Deliver Us, vás bude naplňovat pocit euforie a potřeby tvořit lepší zítřek. A pokud má tenhle pocit vydržet jen pár minut, pak tahle deska splnila svůj účel. (Ivan)
Vinyl verze nyní na skladě!