Jednou za čas se prostě omrzí poslouchat městské beaty a dojde zas na akustickou kytaru. Tak tomu bylo vždy a asi ještě dlouho bude. Jenže kolem Fleet Foxes ten povyk nějak neumlká. Kolekci o které je řeč doplňuje ještě neméně povedené EP Sun Giant a FF navíc dokázali udivit fantastickými koncerty. Americká kritika je v předklonu, angličtí a evropští kolegové snad rovnou klečí a i ti, kteří téhle hudbě moc neholdují uznale pokyvují hlavou...

Jak k tomu tahle pětice přišla? Tak si to shrnme ? revoluce se pochopitelně nekoná, jde o v podstatě standartní folk rock či flower power. Starší si vzpomenou na Buffalo Springfield, The Zombies nebo Crosby, Stills, Nash and Young, mladší zase kontrují Wilco nebo Bonni Prince Billym. Fleet Foxes a hlavně frontman Robin Pecknold píšou prostě pěkné folkové písně, které ale bohatá instrumentace kapely dozdobuje v současné artefakty. Za každým tónem alba je cítit nejen talent, ale taky spousta práce a nahrávání. A přesto to ve výsledku vypadá jako jednoduchá music, plná slunce, květin a lesů...

Jenže Fleet Foxes jsou mnohem chytřejší ne? se zdá. Moc dobře vědí o tom, že žádná flower power revoluce už nebude a ta co kdysi byla, byl jen takový trošku podvod. Nejde jim o to hledat nature mantru, kterou městský tvor již dávno zapomněl, jako to dělají třeba takoví Brightblack Morning Light, ani o fair trade byznys. žádný návrat k přírodě nebude, jde o zachycení ducha kapely v tomto konkrétním čase. že to zní jako folk? Ale koho to zajímá... Pecknold & spol. vědí co dělají a jednou si pěkně po své lajě. Úspěch jim možná trochu rozhodil kramfleky, ale ustáli to s přehledem.

Je to zajímavé že tyhle novodobé folkové chorály uhranuly tolik cynických novinářů. Jasně, Pecknold zpívá skutečně nádherně a sbory Fleet Foxes jsou také geniální, v tomhle mají dnes těžko konkurenci. Ale v podstatě jde opravdu o křehké a stydlivé balady. Jenže jejich kouzlo je prostě neuvěřitelné. Neřešme, jestli ta kytara hraje lépe v White Winter Hymnal nebo v Quiet House, jestli tenhle tón měl znít trochu jinak. Fleet Foxes to vyřešili za nás. Natočili album, které se rovnou zařadilo mezi klasiku. A díky jeho civilnosti se o něm nedá ani moc diskutovat. Stejně jako v téhle recenzi se totiž původní škodolibé pošklebky záhy změní v orgastické vytržení...