Chtěl jsem začít tím, že nová deska Heiress jsou totální 90´s, ale nebylo by to úplně fér. Osoba Johna Pettibona (Undertow, Himsa atd.)je tady sice obtisklá hluboko jako stopa poutníka v lesích na obalu, ale rozhodně to není žádný patetický brečení po starých časech. Na to maj v sobě tyhle životem zkoušený houně moc hrdosti a přesně podle toho to zní. Ty nejlepší momenty z temného drásavého hard coru druhé poloviny 90. let, který dovedli k dokonalosti Botch a Harkonen tady rezonujou v trochu jiných souvislostech, ale se stejně smrtící sebedestruktivní energií, která se občas přelije do mrazivých pomalejších pasáží podtžených kytarou, která vypráví vlastní příběhy.
Tenhle styl neumí hrát nikdo líp a opravdověji a jestli se vám líbí třeba Narrows, budete Heiress totálně milovat. (Banán)