Sakra, to už je let, co jsem poprvé slyšel Freightliner. To už je let, co "Horké Vody" vydaly poslední desku. To už je let, co smutný punkrock nefrčí. Nastal ten moment to změnit. Nebo to alespoň zkusit. Po osmi letech jsou Hot Water Music nazpět. A v plné síle!

Tak trochu vám kecám, drazí. Hot Water Music nehodlají měnit trendy, stejně by se jim to nepovedlo. Prostě jen nahráli výbornou desku tak, jak to umí jenom oni. Lákali nás skrze youtube na singl Drag my Body a nejedno srdce pookřálo. Pokud jste si mysleli že víte, jak zní pořádný chraplák, tak Chuck Ragan vás vyvede z omylu. Jeho hlas dodává už tak silně emotivní hudbě HWM další rozměr, navíc (na rozdíl od většiny punkrockerů) nepěje ódy na ženy ani se neutápí v porozchodových depresích. Tohle je trochu silnější kafe. Nelze se nezmínit o basové lince, dalším výrazným prvkem hudby této formace. Naprostá nádhera! Nenapadá mě silnější označení pro tuhle píseň.

„Zbylých" 12 skladeb nezaostává. Hned úvodní Mainline disponuje refrénem, který se vám zakousne do paměti a nebude se chtít pustit. Spousta lidí možná nestráví přechraptělý vokál Chucka Ragana, ovšem tady se nehraje na podbízivost. O tom přesvědčí hned následující Boy, You’re Gonna Hurt Someone, s pozměněným rytmem, jehož variace se ozve ještě párkrát. Tempo nezpomaluje, naopak, sedmá a titulní Exister zlehounka zrychlí, čímž připraví půdu pro Wrong Way. Tady kapela zvolní a ubere nohu z plynu. Druhá půle je méně intenzivní a pomalejší než ta první, s vrcholem No End Left In Sight, která je právě tou pomalou baladickou písní alba. Na závěr ale přeci jen přitvrdíme, tandem The Traps a Paid in Full uzavírá tuhle poctivou a procítěnou desku posledním refrénem na pokraji Raganových sil.

Exister je návratem Hot Water Music na scénu. Není návratem punkrocku na trůn ani přepisem jeho historie. Na první pohled je to jen další deska. Na první poslech ovšem výjimečná tak moc, jak jen punkrocková deska být může. Nečekejte dvojšlapkové sypačky, elektroniku, breakdowny, finger-licking sóla, dubstep nebo třeba screamo. Všechno moderní, snad jen kromě zvuku, Exister postrádá. Akordové melodie doplňuje Chris Wollard, kterému se nějak moc zalíbil pískot bendingu a vazbících kytar. Napoprvé, proč ne? Tento prvek se ale ozývá až podezřele často a albu to spíše škodí, než pomáhá. Kdo si ale zaslouží být vyzdvihován za své muzikantské umění, je basák Jason Black. Takhle vymazlené basové party jsem už dlouho neslyšel, nejsou to ale není na úkor písniček, naopak jim dodávají něco navíc a zároveň neruší. Smekám a jdu si album pustit znovu, dneska už po šesté (!).

Výzva: Dejte tomuhle CD šanci. Nezajímají mě výmluvy, že vás nebaví punkrock (tohle není punkrock!), že jste vostrej týpek, co radši deathcore (každý máme v sobě kouska citu), nebo že jste hluší (přečtěte si výborné texty a litujte, že se k vám nedostane muzika!). Exister je nádherná, poctivá a opravdu silná muzika, která si získá vaše uši i duši a nepustí je na hodně dlouho. Dámy a pánové, máme tady comeback roku! (www.itneverends.cz)