Po letech na LP! Strašně rád bych napsal že nové album Ignite je hrozný. Nenajdete moc kapel, kde je takový rozdíl mezi tím co kapela zpívá a říká v rozhovorech a mezi tím jak se členové kapely chovají. Připočítám i silnou osobní averzi (to že mě v roce 1996 během pražského koncertu vyhodili v prosinci z klubu a já pak prodával desky na ulici při -25°C by jim neodpustil snad ani Gandhi). Strašně rád bych napsal že nové album Ignite je hrozný ale je to přesně naopak - ve svém stylu asi nenajdete kapelu která by zněla líp, což je při kombinaci faktu že poslední desku "A Place Called Home" vydali už před šesti lety a je jim hodně přes třicet až s podivem. Na novém albu je čtrnáct skladeb excelentního svižného old school hardcore s typickým Zoliho velice melodickým a bezchybně zazpívaným vokálem. Navíc - "Our Darkest Days" má parádní, plnokrevný sound který jejich minulým deskám trochu chyběl. Jako kdyby je ovanul svěží odér kapel jako Comeback Kid nebo Champion. Zvlášť první půlka alba a skladby jako "Bleeding", "Fear Is Our Tradition" nebo "Let It Burn" jsou naprosté hity! Především díky kombinaci rychlého tempa, zabijáckých kytarových riffů a Zoliho melodického vokálu se Ignite musí líbit širokému záběru lidí ať už poslouchají old school hardcore, Pennywise nebo SOIA. Člověku je skoro až líto třeba takových New Winds kteří po hudební stránce absolutně nesnesou srovnání. Jako bonbónek je tady cover od klasické U2 skladby "Sunday Bloody Sunday". Ačkoliv se mi při psaní kroutí palce u nohy, pokud chci být fair, musí zde zaznít že Ignite vydali jedno z nej hardcore alb roku 2006.