Tyhle chlápci dali světu výpověď. Zatáhli to tady. Teď se vznášejí na tónech a vibracích, nehmotný těla v hlubokým zvuku. Přiznávám bez mučení: mám rád strašnou spoustu muziky, která opisuje už několikrát řečený, o to víc ale dokážu ocenit kapelu, která si stvoří vlastní, specifickej jazyk. Om jsou přesně tenhle případ. V jejich zvuku je všechno stráááááááááášně pomalý a rozlezlý, ale není to žádnej bezcílnej, chytře se tvářící experiment. Om kontrolujou každou vteřinu svejch skladeb, má to neskutečný napětí. A když se pak rozhodnou nechat muziku ovládnout Čas a prostor, aby to řídila po svým, stojí to za to.



Bavily mě už starší nahrávky Om. "Pilgrimage" pro mě jeden čas bylo z mnoha důvodů tím "zapomenutým albem Black Sabbath", mystickým metalovým Svatým grálem, nikdy nevydanou, nenatočenou, nevyslovenou legendou, která se čas od času přiblíží nějaký kapele, aby pak s další nahrávkou odešla. Jestli to nedává smysl, nevadí - chci tím říct, že "Pilgrimage" byla fakt skvělá deska. "God Is Good" je ale o několik tříd... jinde. Ne ani výš, jen JINDE. Zatímco většina kapel, co hraje v sestavě basa + bicí, se snaží dokázat světu, jaký to jsou bezvadný muzikanti a kolik dokážou zahrát not a přechodů, Om zvolili přesně opačnej přístup. Svoje hypnotický riffy opakujou tak dlouho, až se do vás ty tóny obtisknou jako moře do pobřežních útesů. Protože to nejsou riffy, to jsou MONOLITY. Zvuk od Albiniho samozřejmě opět pomáhá, ale troufám si tvrdit, že Om by podobnýho účinku dosáhli, i kdyby "God Is Good" nahrávali v obýváku na jeden mikrofon.



Možná by se vám podle toho, co tady píšu, mohlo zdát, že nový Om jsou nějaká meditační záležitost pro "vyčazený pohodáře", ale je to přesně naopak. Je to ve svý hluboký podstatě strašně zneklidňující muzika, protože při správný (= velký!!!) hlasitosti úplně cejtíte, jak si do vás ta muzika fyzicky razí cestu jako nějakej obrovskej červ do nitra hory. Neuvěřitelný.

Vinyl vychází v nádherném tvrzeném obalu, CD jako digipack, obojí se zlatou ražbou!