Vinyl reedice po letech skladem! Chytněte se něčeho hodně pevného a zatnětě pěst! Jestli to neuděláte pořádně, budete v mžiku rozmáznuti na zeď! Nevím jestli se mi to jen zdá, nebo jsem předtím špatně poslouchal, ale nová deska Raised Fist poslala ty předešlé na věčnost tak nekompromisním způsobem, že je v podstatě i zároveň vymazala z paměti (alespoň té mé). Hned úvodní otvírák "You Ignore Them All" je takový rachot, jaký jsem už dlouho neslyšel a prvních pár vteřin jsem doslova odstál s otevřenou hubou a když jsem zjistil, že to není jen taková efektní několikavteřinovka na úvod, začal jsem pařit po pokoji jako zběsilej. Tihle švédští rubači se dostali zase dál a osobitý styl, který sami vytvořili a jež od počátku stojí na efektním spojení old schoolu a metolových prvků, zase vybrousili k větší dokonalosti a nahráli jednoznačně nejtvrdší album. Intenzta nahrávky a razance některých nápadů je vskutku drtící, zvláště pak když zjistíte, že to není nějaká prvoplánová nu blbost, ale že celé album má potenciál udržet si vaši pozornost a příjemně vás překvapovat. Vždycky, když už jsem si říkal, že je to maximum, hodili tam nějakou pasáž, která byla ještě intenzivnější. V těch sekaných pasážích, je to naprosto nekompromisní sekačka a když pak ve vteřině zrychlí o jeden mach, tak nechápete vůbec nic. Vyváženost těchto pasáží je pak zcela obdivuhodná a je hlavním důvodem toho, proč je tahle deska tak dobrá. Tou další je pak neuvěřitelně nasranej vokál a naprosto dokonalá produkce! Tahle deska zní naprosto přesně jako mix Sick Of It All, Nine, Integrity a Endstand a teď si fakt nedělam prdel.