První nahrávka po odchodu Thomase Lindberga a zároveň třetí velký elpíčko od těchhle švédských mistrů crustu! Druhou kytaru vzal Micke z Martyrdod a bezpochyby se stal více než plnohodnotnou náhradou za Tompu. Skitsystem fungují už někdy od poloviny devadesátých let, na kontě mají mimo jiné spoustu splitů, singlů a jsou na řadě kompilací a myslím, že si za dobu své existence získali respekt nejen punkové scény, ale částečně i té metalové. Na předchozím LP "Enkel Resa Till Rannstenen" mě trochu zklamal zvuk a tak šla celá energie desky tak trochu do hajzlu (nebo spíš jinam, než by se mi na Skitsystem líbilo). Ze "Stigmata" se Skitsystem ale tak nějak vrací zvukově spíše k první desce "Gra Varld/Svarta Tankar", rozuměj, brutálně hutný a temný sound (ale pořád čitelný), zvuková stěna. Ale pozor, muzika je trochu jinde. První deska byla fakt hodně rychlá. "Stigmata" jsou ale vyzrálejší, temnější, kapela si dává na čas a sází na údernost a brutalitu více než na to, kdo bude rychleji v cíli. Prostě tepe to jako svině!!! Sem tam se mihne nějaká metalovější apokalyptická vyhrávka, což u Skitsystem nebylo moc zvykem. Řekl bych, že tohle je hlavně práce nového člena, protože Martyrdod takových pasáží mají až až. Texty těžce korespondují s náladou desky, tedy temné depresivní témata, které mají navíc v sobě oproti mnoha crustovým textům lidskou tvář a působí hodně citlivě, smutně a nejsou napsaný jen tak, aby sedly stylově do muziky. Obal je kapitola sama pro sebe, nejdřív se mi ta kresba přes celou stranu vnitřáku nelíbila, nelíbil se mi styl, jakým je nakreslena, ale pak jsem se nějak zadíval a dostal jsem brutální pocit úzkosti a pochopil jsem. Excelentní deska, která jde do hloubky!!! (Cvalda)