V angličtině se tomu říká "masterpiece": díl(k)o, které autor, například hudebník a v tomhle případě singer/songwriter Bill Callahan těžko překonává. Zkušenost lo-fi pionýra, alt.folkového solitéra i velmistra jinotajných slovních hříček zúročil Smog, tentokrát políbený múzou přímo doprostřed čela, do geniálně vyváženého celku. Hodně skladeb na "Knock Knock" vychází z tradice americké folk & country, z jeho klišé si ale příležitostný výtvarník Callahan krutě střílí: do dupáku "Held" přimíchá vazbu elektrické kytary, popěvek "No Dancing" postaví na metalovém riffu nebo si zamane, že svůj ultrahluboký baryton konfrontuje s pisklavými hlásky dětského sboru! To nemluvím o textech: je optimisticky znějící song "Cold Blooded Old Times" ve skutečnosti potlačenou vzpomínkou na domácí násilí? A napadlo by vás napsat písničku o tom, co se honí v hlavě bachařovi, který hlídá vězně, koupající se v řece? Nebo je to spíš metafora, kterou máte za úkol rozlousknout? Básník Leonard Cohen, rozervanec Elliott Smith i negativista Will Oldham by jako kmotři téhle desky nepůsobili vůbec nepatřičně. "Knock Knock" je divné album, ve kterém tenhle v Chicagu usazený chlapík s kamennou tváří nechal zatím největší kus svého srdce. Kompletní diskografie Smog patří k chloubám sbírky každého ctitele lo-fi songwriterství. V případě "Knock Knock" by ale stačilo škrtnout název a napsat místo něj "Best of Smog". Bez přehánění. (A.M. 180)