Fandové lo-fi nedají na tohle album chicagských Smog z roku 1995 dopustit - a dobře vědí proč! Tehdy skoro neznámý mladík Bill Callahan se na vůbec první cestu do klasického nahrávacího studia (svá předchozí dílka "Sewn To The Sky", "Forgotten Foundation" a "Burning Kingdom" nahrál doma na koleni na čtyřstopák) kromě kytary vybavil ještě laciným syntezátorem. Pod dohledem Riana Murphyho, což je ceněný producent z okruhu kolem labelu Drag City a muzikant, který mj. nahrál výbornou desku ve dvojici s Willem Oldhamem, se dal do práce, jejíž výsledek se měl brzy stát vzorovou kultovní záležitostí. Úvodní hymnu Smog-fans "Bathysphere" o zborcených dětských snech stejně jako ironický antilovesong "Be Hit" ("Každá holka, kterou jsem kdy miloval /chtěla abych jí bil. / Každá holka, kterou jsem kdy měl /mě opustila, protože jsem to nechtěl udělat.") najdete v koncertním playlistu Smog dodnes. Naopak sedmiminutovou story "Prince Alone In The Studio" o tom, co se honí hlavou funkové hvězdě ve čtyři hodiny ráno, naživo asi nikdy neuslyšíte. Vcelku primitivní, přitom pro atmosféru zásadní elektronikou vyšperkovaný indie-folk vybavený geniálními texty balancující mezi trapnost citově deprivovaného losera a černočerným humorem profesionálního baviče představil Smog na "Wild Love" poprvé ve formě soudržného alba. Troufám si tvrdit, že bez existence téhle desky by indie-scéna byla chudší o tak rozdílné kapely jako Bright Eyes, Iron & Wine nebo Arcade Fire, přičemž o nakažlivém účinku modelu "elektronika + emoce + akustika", kterého se tu Smog jako jeho průkopník držel, zas vědí svoje třeba projekty z labelu Tomlab. Ti, kdo už svou kopii "Wild Love" mají, ji jako prvotřídní lo-fi klasiku opatrují a nedají z ruky. Vám ostatním nezbývá nic jiného, než si ji pořídit taky. (A.M. 180)