Kapela, kterou jsem kdysi miloval a kterou jsem po minulé desce "Dead FM" na Fat Wreck skoro odepsal,se znovu nadechla a vrátila se s nahrávkou, která dala všem pochybnostem okamžité k.o. I když jsem se přistihl, že si skoro přeju, aby mě dokázali přesvědčit, že mám pravdu a oni už nemají takovou sílu jako kdysi, bylo to naprosto marné. Moje pochybnosti byly jen mými předsudky, jež souvisí jednoznačně i s faktem, že i já jsem za poslední roky ušel dlouhou cestu. A ta mě naučila tak trochu podvědomě pochybovat o hc kapelách obecně, protože většinou se realita jejich životů dost zásadně míjela s tím o čem tolik křičeli. Možná neprávem do téhle černé díry spadli i Strike Anywhere. Pak jsem je ale viděl letos na Sedmičce (kterou si sami vyžádali jako místo, kde chtějí hrát), měl možnost s nimi mluvit a trávit čas a můj domeček z karet se začal trochu kymácet. Pak se zjevila na obzoru železná Fronta a nezbylo z něho nic. Tentokráte mi už od prvních vteřin bylo jasné, že další zklamání nepřijde. Od začátku cítíte velkou sílu a to i v době, kdy kapela ještě ani nezačne pořádně hrát. Pro srovnání bych použil Judge a jejich "Bring it Down", tam taky cítíte, že se něco žene. No a když je nálož odpálena a zpěvák Thomas nastoupí svým typickým melodickým vokálem, vašim tělem i mozkem projede výboj statické energie, na čemž má nemalý podíl i zvuk z dílny Briana McTernana (jinak kdysi zp?váka Battery). "Iron Front" je to jako volání do útoku, burácející a velmi inspirativní, byť někde vespod cítíte trochu klišé, jste připraveni vyrazit na barikády. A v tom to celé je, nejde totiž ani tak o to, že Strike Anywhere neříkají nic nového, ale způsob jakým to říkají. Jejich srdce tepe a v jejich muzice to je strašně slyšet. Rytmika celé desky je mnohem tvrdší, bubny duní a šlapou neustále dopředu. Nápady jsou sevřenější a synchronizace všech hudebních prvků se zpěvem je přímo fantastická. Občas vám některá refrénová pasáž doslova vyrazí dech, když kapela najednou zastaví a sbor zaburácí do ticha. A pak zas ve zlomku vteřiny zpátky po hlavě do rozehrané skladby, bez jakéhokoliv náznaku křeče nebo krkolomnosti. A přestože "Iron Front" není tak rychlá jako např. "Change is a Sound", je slyšet, že se borci nebojí přeci nastoupit do poctivého punkového tempa, které je neuvěřitelným osvěžením. Jak jsem měl při poslechu "Dead FM" často dojem, že se tam v podstatě nic neděje, tak teď je mé nadšení zpět, přestože Strike Anywhere vlastně jen dotáhli do konce koncept, který načrtli právě na předešlé desce.Tady to opravdy funguje dohromady jako celek a ta explozivní síla pak podle mě hodně vychází z toho, že se tihle pánové v letech nebáli trochu pokukovat po mladších ročnících typu Verse, Have Heart nebo Killing the Dream. Ve spojení s jejich citem pro opravdu silné melodie a totálně naka?livé náp?vy to dává dohromady celek, který ?lape jako hovado. Nejvíc ho podle m? dr?í pohromad? suverénní zp?v, který p?esto?e má velký rozptyl, nijak neexhibuje, ale kdykoliv zazní, je to prost? paráda. A pak jsou tu ty texty. Vyzívají k tomu, aby jsme se nevzdávali, p?esto?e svět kolem nás je nemocnej. Když jste ztratili naději, mělo by vás to spíš srát, ale Strike Anywhere dokáží inspirovat a umím si představit, že vám to dokáže změnit život. Bez nadsázky. Témata jako antifašismus, vládní kontrola, antihomofobní postoje, církevní dogmata a práva zvířat jsou možná klišé, ale když se o nich mluví takhle, rozhodně to má smysl. Navíc v době, kdy je tolik cool zpívat totálně o hovně a nebo mávat biblí a americkou vlajkou nad hlavou. Skladby jako "Hand of Glory" (o válce v Iráku), úvodní "Invisible Colony" (o politice USA) nebo "Postcards from Home" (o stále probíhající kolonizaci v zemích třetího světa) budete dostávat z hlavy týdny a možná se vám to nikdy nepodaří. Vybrat však jen tyhle by byla chyba, Strike Anywhere prostě nahráli desku, která se stane klasikou. (Banán, Czechcore.cz)