Další album, další změna firmy. U Unsane jsme si na tenhle kolotoč už zvykli. Matador, Amphetamine Reptile, Relapse. Novinka Visqueen vychází možná trochu překvapivě na Ipecac Records a potvrzuje tak výsadní postavení tohoto labelu. U nahrávek Unsane nelze začít recenzi jinak než zmínkou o dalším "krvavém" obalu. Newyorské trio nezklamalo ani tentokrát a "potěšilo" nás pohledem na ženskou mrtvolu, zabalenou v zakrváceném igelitu a pohozenou na zválené louce... Fuj, pojďme raději k muzice. Úvodní Against the Grain je v kontextu tvorby Unsane šokující otvírák alba. Žádná minometná palba bicích, žádný cirkulárkový jekot kytary. Zadumaný kytarový riff, přehledná rytmika... Jenže už za moment se Unsane dostanou do ráže a řev Chrise Spencera nenechá nikoho na pochybách: Ano, TOHLE jsou Unsane. Právě Against the Grain je ale pro desku v mnoha ohledech typická. Kapela na Visqueen přece jen o něco zvolnila, nicméně její násilný zvuk tak získal další syrový odstín, který před tím Unsane zkoumali například na bluesové Alleged (deska Scattered, Smothered and Covered z roku 1995). Visqueen je excelentní album. Valivá tempa, brutální riffy, zvuk plný násilí - to všechno už jsme od Unsane slyšeli, ale nějakým kouzlem se kapele podařilo, že Visqueen zní neuvěřitelně svěže. Unsane nalezli na Visqueen řekněme melancholičtější podobu (Only Pain), která jejich projevu dodala ohromnou naléhavost. Visqueen je zkrátka majstrštyk. Pokud jde o tvrdou, syrovou rockovou muziku, málokterá deska může překonat to, co na své novince zachytili Unsane.