The Yellow Press jsou jednou z mála kapel, které vyšla na Day After deska aniž bych je předtím osobně znal. Za těch dvanáct let se to stalo jen párkrát. Tribute 7" (což je pro mě pořád jeden z nejlepších titulů na Day After), Julia na split 7" se Sunshine, No Knife LP/CD a nyní tahle parta ze San Francisca. Nutno říct že po předchozích deskách (hlavně singl na Christophe's Records je parádní), pochvalném šumu po loňském Euro tour, kladných referencích důvěryhodných postaviček ze všech světových stran a demo verzi nových skladeb nebylo proč váhat. Téhle kapele se totiž podařilo smíchat mé favoritní hudební styly v jeden nápaditý sound! Už na první poslech je zřejmé, že The Yellow Press vězí až po uši v tom současném post-dance punk revivalu který představují kapely jako Les Savy Fav, Numbers či Panthers kdy podstatou věci je pořádně si zatrsat, ale zahraný s vehemencí a bezprostředností jako vystřiženou z odkazu 90's emo hardcore kapel! Ostatně - není se čemu divit. Basák a hlavní showman kapely, Steven Chamberlain hrál spolu s Mike Kirschem v kultovní hardcore kapele Torches To Rome (se skvělým albem na Ebullition). Ale ani to není všechno. Je zde slyšet i dynamika a ta zvláštní "chytrost" kapel z Washington DC jako staré desky Fugazi, Swiz či Soulside.
The Yellow Press své skladby staví na dominantní rytmické sekci s úderně zahranými tempujícími bicími a extrémně hlasitou a nabuzenou basou, na kterou se nabaluje rozcákaná, pulsující kytara a minimalistické klávesy. Dva intensivní vokály které se perou o jeden mikrofon a které poletují od táhlých zpívaných part k přiměřeně uřvané poloze. Jejich skladby jsou fakt hodně založené na rytmicky zahrané base která svou dynamikou vytváří ideální prostor pro rozmanité záseky, pasáže kdy se s vokálem sejde jeden nástroj a další se pak nápaditým stylem přidají. To celé vytváří ten plastický dojem který mají třeba právě Fugazi a který naplno vyzní v live provedení. Mimochodem, koncerty si kapela opravdu užívá od první vteřiny. Jestliže se na začátku obáváš o sluch protože basa je fakt hodně nahlas, po pár skladbách se přistihneš jak křičíš "more" a máš pocit že jseš lapen stylem elektrického ohradníku který tě nepustí ven ani kdybys chtěl. CD verze vychází jako digipack, první press LP verze s luxusním vnitřním disco-přebalem.