Tohle trio patří k těm nemnoha kapelám, který si v obsazení kytara, basa, bicí našly vlastní a novej zvuk, aniž by se pouštěly do bezhlavejch experimentů. Young Widows se nesnaží za každou cenu znít nějak výjimečně - oni znějí výjimečně jaksi mimochodem. Obsluze všech nástrojů vládne totální úsporný opatření; okřídlený rčení o tom, že "méně je někdy více" je v podání Young Widows dovedený do statusu absolutní pravdy.

Young Widows se naučili fantasticky kombinovat odkaz "prázdnýho" zvuku Joy Division s noise přístupem. "Easy Pain" je taky o něco "tvrdší" než "In And Out...", ale nevězí to v upocenejch macho riffech. Větší hustota je docílená pečlivějším zacílením na potenciálně výbušný momenty jednotlivejch skladeb - třeba "Doomed Moon," to je velká síla. Vždycky, když si myslím, že mě v hlasitým rokenrolu už nemůže nic překvapit, vynoří se odněkud deska jako "Easy Pain" - a já stojím v němým úžasu tváří tvář tý nesmírný síle, která mě nutí s plnou u huby máchat palicí dopředu, dozadu, dopředu, dozadu, dop?edu, dozadu... Young Widows tyvole.